Kořeny ropáckého hnutí

Hlavním iniciátorem vzniku ankety (původně soutěže) o titul “Ropáka roku” je spisovatel, publicista a lingvista Miloš W. Mlčoch (*1969) z Ekologické sekce Spolku krušnohorských ropáků, jehož dopis pod názvem “Ropáci znovu na scéně” zveřejnilo v květnu 1992 nulté číslo časopisu Dětí Země ALTERNATIVA. V dopise připomněl oscarový dokumentární film Jana Svěráka “Ropáci” z roku 1988 (anglicky Oil Gobblers), který o ropácích přinesl lidstvu první zprávu a zároveň smutnou pravdu, že Homo sapiens sapiens je postupně nahrazován druhem Petroleus mostensis (ropák bahnomilný) a PŘÍRODA PŘÍROPOU. Jako první zástupce lidského druhu pak podobu ropáka zachytila výtvarnice filmu Barbara Šalamounová (© Barbara Šalamounová, 1987). Jakékoliv použití kresby ropáka je nutné předem vyjednat s autorkou tak, jako to udělaly Děti Země pro účely ankety o Ropáka roku.

V druhém dopise je již popsán vznik samotné soutěže/ankety Spolkem krušnohorských ropáků, který pověřil Děti Země její přípravou: “Bude-li to nutné, hodláme tvrdě pranýřovat ty, kteří krátkozrace brzdí pokrok a marně se snaží zachovat současný stav nebo jej dokonce vracet zpět... naopak chceme veřejně chválit ty, kteří tomu nejvíce napomáhají - politiky, průmyslové podniky, podnikatele, ale i drobné pomocníky v naší velké věci... proto jsme se rozhodli vyhlásit anketu Ropák roku...” Od roku 1992 je tedy z navržených kandidátů na ropáka vybírán ten, který se nejvíce podílel na vytváření životních podmínek ropáka bahnomilného - PŘÍROPY.

V dalších čtyřech dopisech, z nichž některé byly opět otištěny v časopise Alternativa, jsou lidé postupně informováni o všeobecném nadšení zvolení prvního ropáka (dokonce ze Slovenska), o jaderných fyzicích, kteří mj. pokusnými jadernými výbuchy přeměnili přírodu v líheň ropácké civilizace, bohužel o nenaplněné snaze popsat přeměnu inteligentního člověka v ropáka (uvažovaný průvodce nebyl nakonec lidem předán) a o přeměně biosféry v oilsféru v zájmu udržení homeostázy dle hypotézy J. E. Lovelocka.

Pak se Spolek krušnohorských ropáku na dlouho odmlčel, neboť ropácké hnutí se úspěšně rozvíjelo. Ozval se až v lednu 2002 z nutnosti poslat poselství k vytvoření těchto internetových stránek.

Galerie ropáků

Původní počet kandidátů na ropáka (10 v roce 1992) se díky popularitě ankety začal rychle zvyšovat (až na 17 za rok 1994, nejvíce jich je za rok 1999 - 83). Proto v roce 1995 došlo ke změně pravidel vytvořením tzv. odborné subkomise (8 lidí), která z poslaných kandidátů na základě zdůvodnění vybírá jen tucet finalistů. Z nich pak členové Komise rozhodnou o vítězi. Počet zaslaných kandidátů se sice nakonec ustálil mezi 30-40, ale dvoukolový systém se velmi osvědčil, takže zůstal. Od roku 1993 může být také na ropáka navržena jen fyzická osoba, nikoliv instituce či jiná organizace, jako tomu bylo u prvního ročníku. Od roku 1993, po rozdělení ČSFR, se anketa koná již jen v České republice.

Pro větší přehlednost o anketě je pro Spolek krušnohorských ropáků (a samozřejmě pro lidstvo) vytvářen statistický přehled za všechny ročníky. Vítězové ankety mj. vytvářejí “Galerii ropáků”, z níž lze za všechny roky názorně dokumentovat rozvoj ropáckého hnutí, jak časově, tak i prostorově. Anketa také stále odolává pokušení volit zlatého, stříbrného a bronzového ropáka, neboť k tomu nemají Děti Země pověření. Navíc jde o názor lidí, ropáci chtějí znát jen toho JEDINÉHO a OPRAVDOVÉHO ROPÁKA.

Komise

Členy Komise, která bodovacím způsobem rozhodne o pořadí kandidátů, jsou zástupci ekologických organizací, ekologové, filozofové, sociologové, vysokoškolští pedagogové, publicisté, umělci, politici apod. Jejich počet se z původních 21 jmen (včetně zástupců ze Slovenska) postupně zvyšuje a mění - v roce 2001 jich bylo dokonce 129. Zakládajícími členy Komise bylo jedenáct osob, avšak v současné době jich je jen devět, neboť jeden zemřel a jeden odstoupil.

Zveřejňování výsledků

Výsledky jsou vždy přísně utajovány, jsou zveřejňovány až v dubnu a zásadně v Brně. Na večerním soirée s pestrým kulturním programem je pak za účasti členů Komise, zástupců ekologické obce a pozvaných hostů všemi těmito odpůrci PŘÍROPY sněden tzv. ropákův dort. Zvláštností ankety je totiž to, že její vítěz ankety není na vyhlášení pozván. Proto aspoň na památku dostane pamětní plakát, na němž jsou jeho zásluhy za rozvoj oilsféry sepsány.

Jedinou výjimkou byl rok 1994, kdy se využilo návštěvy Ropáka roku 1993 Vladimíra Dlouhého v Brně. Byl proto spontánně pozván do jednoho sklípku, kde mu byl předán dort ve tvaru libkovického kostela. Účastníci soirée však nepřišli zkrátka, protože za rok 1993 se ropáky dva, takže snědli druhý dort ve tvaru boty (Václava Klause z jarní procházky).

Zajímavým je také rok 1994, za se stal ropákem ministr životního prostředí František Benda. Jeho sveřepá podpora PŘÍROPY byla nazvána jako “blátovitost”, přičemž autorem tohoto výrazu byl bývalý federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek. Ten se bohužel soirée 7. dubna 1995 v Brně již nedožil, neboť se svou dcerou na konci března tragicky zahynul ve Vysokých Tatrách. Na jeho památku byla proto přednesena krátká vzpomínka.

• První kresba ropáka bahnomilného, 1988
• Část zakládajících členů Komise, 1992
• První dopis Spolku krušnohorských ropáků lidem, 1992
• Druhý dopis Spolku krušnohorských ropáků lidem, 1992
• Třetí dopis Spolku krušnohorských ropáků lidem, 1993
• Čtvrtý dopis Spolku krušnohorských ropáků lidem, 1993
• Pátý dopis Spolku krušnohorských ropáků lidem, 1993
• Šestý dopis Spolku krušnohorských ropáků lidem, 1995
• Poselství ropáků všem lidem na internetu, 2002
• Mozaika vzpomínek na Josefa Vavrouška, 7. dubna 1995
• Galerie ropáků od roku 1992
• Statistický přehled za všechny roky