Děti Země navrhují kandidáty na titul Ropák roku 1995
[úterý, 13. únor 1996]
Spolek podkrušnohorských ropáků, který každoročně vyhlašuje a prostřednictvím Dětí Země uděluje cenu Ropák roku, je pravděpodobně jedna z nejzáhadnějších nevládních organizací v České republice. Přesto upoutala především svým pozitivním nábojem - odměňovat snahu našich současníků čestným titulem. Její prozřetelný hlas jakoby k nám promlouval z budoucnosti.
Vzpomeňme tedy na onen historický okamžik, kdy tato organizace vystoupila ze svého skrytu a prostřednictvím časopisu Alternativa k nám v roce 1991 promluvila. Zde je doslovné znění dopisu "ropáků" vysvětlujícího záměr soutěže "Ropák roku".
Vážení lidé,
nejspíše jste viděli Oskarem oceněný film Jana Svěráka "Ropáci". Film přinesl nám, ropákům, bombastickou reklamu , ale dnes se na nás začíná opět zapomínat. Domníváme se, že je to chyba a rozhodli jsme se proto znovu na sebe upozornit.
Ropák bahnomilný (Petroleus mostensis) je zatím světovou raritou, která se vymyká běžným pravidlům, jimž podléhají ostatní organismy. Ropáci však nejsou neúčelnou hříčkou přírody, jak se donedávna možná některým lidem zdálo. Jsou naopak zatím posledním slovem toho čemu říkáte ŽIVOT.
Vy lidé měníte vše kolem sebe a ničíte tím to, co označujete slovem PŘÍRODA. ŽIVOT však není pouze PŘÍRODA a tak se přizpůsobuje změněným podmínkám. Ubývají-li motýli, brouci, antilopy či stromy, musí být něčím nahrazeny. A prvním krokem je právě Petroleus mostensis. Vznikem kvalitativně nových forem života se utváří to, co by se do Vašeho jazyka dalo přeložit jako PŘÍROPA.
ŽIVOT je vynalézavý. Nesnese-li příroda to, co Vy nazýváte zamořováním či devastací, nedokáže-li se tomu přizpůsobit, pak je nedokonalá a vzniká potřeba ji něčím nahradit. Opuštěná stanoviště osídlí nově vzniklé druhy, které se spřátelí s tím co je pro Vás cizorodé (radiace, tězké kovy, rozličné chemikálie atd.).
Je úžasné, že si Vy, lidé, začínáte uvědomovat svou nedokonalost. Začínáte chápat, že čas přírody končí a že nedokonalé formy života včetně člověka moudrého (Homo sapiens sapiens) budou nahrazeny něčím dokonalejším.
LIDÉ, DÍKY VÁM !
Nikdy Vám nezapomeneme, že jste to byli právě Vy, kteří jste pokroku připravili cestu. Slibujeme, že budete v učebnici našich dětí zapsáni zlatým písmem a že vycpané a pečlivě vypreparované kůže posledních lidí vystavíme v našich muzeích vyhubených druhů organismů na nejčestnějších místech.
Slibujeme, že nikdy nebudou zapomenuty Vámi dokonale vykácené lesy a pralesy, řeky bohaté na těžké kovy a další výživné chemikálie, nevyčerpatelné zásobárny radioaktivity z Vašich jaderných elektráren. Nezapomeneme ani na skvělé freony, které konečně proklestily ultrafialovému záření cestu skrz smrtonosné sevření ozónové vrstvy Země.
Mrzí nás, že čím lepší životní prostředí připravujete pro nás, tím hůře se na této planetě žije Vám. Proto patrně nikdy nebudou moci žít na této planetě společně obě naše civilizace. Váš čas se rychle nachyluje a náš se mílovými kroky blíží. Děkujeme proto časopisu Alternativa, že nám umožňuje, abychom Vás dnes oslovili.
S pozdravem
Ekologická sekce Spolku krušnohorských ropáků
Bude-li to nutné, hodláme tvrdě pranýřovat ty, kteří krátkozrace brzdí pokrok a marně se snaží zachovat současný stav nebo jej dokonce vracet zpět. Tito ekologové, filozofové či někteří vědci a novináři si zaslouží pouze naše opovržení.
Budeme Vás pravidelně informovat o úspěšně pokračující přeměně Země a chceme veřejně chválit ty, kteří tomu nejvíce napomáhají - politiky, průmyslové podniky, podnikatele, ale i drobné pomocníky v naší velké věci.
Vedeni snahou poskytnout maximální publicitu neocenitelným činům těch mnoha, zatím neviditelných, rozhodli jsme se vyhlásit anketu "Ropák roku". Posílejte nám své tipy. Upozorněte nás na ty, kteří si dle Vašeho mínění zasluhují obzvláštní pozornosti.
Z materiálů "Spolku krušnohorských ropáků" v roce 1991 připravil Miloš W.Mlčoch
Děti Země se rozhodly na čestný titul Ropáka roku 1995 navrhnout tyto kandidáty:
František Malý, přednosta Okresního úřadu v Berouně
- za několikaleté a přesto stále neutuchající prosazování olbřímí cementárny při hranicích CHKO Český kras u obce Tmaň a za vydání územního rozhodnutí jeho úřadem na tuto stavbu,
- za podporu těžebních firem na úkor rozvíjení cestovního ruchu na okrese.
František Malý se sice vždy hájí, že není přívržencem projektu tmaňské cementárny. My však víme, že tak činí ze skromnosti. Jeho neocenitelné zásluhy o její vybudování se však zapíšou na stránky učebnic historie. Kdo se bude moci pochlubit tak velkým, krásným a bělošedým pomníkem hned v srdci nemilosrdné přírody? Snad jenom další z kandidátů:
Ing. Ivan Kratochvíl, CSc., předseda představenstva a ředitel společnosti Cement Bohemia Praha, a. s.
- za záslužný nástup při prosazování skvělé stavby tmaňské cementárny - budoucího skvostu PŘÍROPY,
- za neochvějný postup společnosti při odtěžování jinak zbůhdarma se povalujícího vápence po kraji v okolí Karlštejna a jeho odvozu blíže k původní vlasti Karla IV.
Ing. Jiří Drda, primátor města Liberce
- za zásluhy o důslednou podporu hned několika projektů rozšiřujících PŘÍROPU na úkor chaotické a žádný užitek nepřinášející přírody: velkokapacitní spalovny odpadů v centru města, mistrovství světa v klasickém lyžování v CHKO Jizerské hory v roce 2003, přehrady ve veseckém údolí.
Pan primátor se stejně jako přednosta Malý nestydí a veřejně obhajuje PŘÍROPU a nemilosrdně stírá otravné ekology. Zcela oprávněně nedopřává sluchu jejich argumentům při seminářích pro poslance libereckého zastupitelstva. Protože v nich tuší velké nebezpečí pro ropácké hnutí, věnuje stejnou pozornost jako rozvoji města i takové zdánlivé prkotině jako je umístění vývěsky, ve které by mohli ekologové šířit plíživou propagandu svých polopravd. Zdá se, že, pokud primátor Drda nepoleví, bude moci Liberec brzy kandidovat na hlavní město PŘÍROPY.
Doc. ing. Jaroslav Hyžík, CSc., majitel česko-švýcarské firmy E.I.C. a člen představenstva Pražských komunikací
- za neochvějné šíření velkých spaloven odpadů (v Liberci a v Praze) bez filtrů na dioxiny, které již v malých dávkách šíří PŘÍROPU a vytvářejí tak ideální životní podmínky pro ropáky bahnomilné,
- za tvrzení, že emise dioxinů zdravým lidem nepůsobí problémy. "To je chiméra polovzdělanců," dodal pro Mladou frontu DNES (23. ledna 1996). "Nikdo nemusí mít strach, že bude kvůli dioxinům z Malešic umírat," řekl,
Jaroslav Hyžík svým neochvějným tvrzením vyrazil z rukou ekologů argument, kterým se jim již delší dobu dařilo mást veřejnost a zrazovat ji od projektů skvělé příropácké budoucnosti. Představte si, že v některých zemích jako jsou Německo či Holandsko to došlo dokonce tak, daleko, že na dioxiny již vyhlásili limity. Dokonce i EPA (americký úřad pro životní prostředí na úrovni ministerstva) přistoupila na tvrzení, že dioxiny jsou nebezpečné lidskému zdraví. Samozřejmě, že jsou, ale, když se to bude říkat takhle nahlas, tak budeme mít do PŘÍROPY daleko, vážení přátelé. A tak se snad díky J. Hyžíkovi alespoň v České republice podaří podobné mánii zabránit a spalovny porostou jako houby po dešti.